Nepříznivé předpovědi počasí, málo českých “main stream” kapel, i né zrovna krásné počasí posledních dní před začátkem festivalu... to vše naznačovalo tomu, že potřebné množství účastníků se asi nedostaví. Důkazem mohla být i snaha o různé akce s výhodnými cenami lístků... Bohužel pro pořadatele, to tak opravdu dopadlo. Potřebný počet návštěvníků šplhající se ke dvaceti tisícům, byl první den splněn tak z jedné pětiny, jestli vůbec. Je to škoda a pořadatelů je mi upřímně líto, podle mne, moc příjemné a žánrově bohaté obsazení, bylo v Čechách opět nedoceněno. Opět se potvrdilo, jestliže nemáš v Čechách na svém festivalu “Kabát”, lehko se může stát, že zmrzneš… Smutné, ale asi tvrdá realita.

    Po ne zrovna komfortní, asi hodinové, cestě směr Sedlice-Pelhřimov-Tábor (kdo zná, ten ví) jsme nakonec dohopkali do Tábora. Hned jak sme se dostali k letišti, zaparkovali na louce, nechali se pořádně prohlídnout a dostali pásku, vydali jsme se na průzkum areálu. Vše krásně zorganizované, dostatek WC, stánků s alkoholem i nealkem a neuvěřitelný počet kiosků s občerstvením všeho druhu! Pak nějaké to oblečení a sportovně-zabavný plácek. Vše připraveno na velký nápor návštěvníků, který se bohužel nekonal. Co je pro pořadatele noční můrou, to jsou naopak pro návštěvníky bonusy v podobě skoro nulových front úplně na všechno :) A hlavně počasí bylo dokonalé, až do dálky byla vidět krásně čistá obloha. Hlavní doménou byla bezesporu hlavní “C( )( )L” stage a její support “Bluesound DJ's” šapitó, odkud se nesl house rytmus až do rána... ovšem jeho nasměrování přímo na stanové městečko nebylo zrovna nejšťastnější... podle mnoha příspěvků na internetu, se skoro vůbec nikdo nevyspal... no asi byli málo unavení :D

    Dorazili jsme právě na začátek vystoupení kapely Tata Bojs, kluci hráli suprově, jejich komunikace s obecenstvem byla výtečná a hlavně si to náramně užívali! To se ovšem nedá říct o následující kapele White Lies, kteří působili příliš strojově. Bylo to něco jako... zahrajem, dostanem zaplaceno a díky čau... prostě chyběli emoce. Na to, že měli velké pódium, stáli všichni během hodinové produkce jako sochy! To i Vašek na koni se na náměstí v Praze hejbe víc :) I samotná hudba byla dost utahaná, tudíž obecenstvo vypadalo trochu jako banda ospalejch zombíků :) To byl přesně čas ochutnat nějaký ten Kebab, či nějaké ty čínské nudle ,) Další na řadě byli Klaxons! Abych se přiznal, jediné co o nich vím, je  jejich přizvání do skladby „All Rights Reversed“  od The Chemical Brothers na jejich posledním albu, jinak nic. Hudba o poznání tvrdší, pohyb po celém pódiu, komunikace s posluchači a oproti předchozí kapele jim emoce nechyběli, tudíž masa lidí šílela a atmoška už byla správně festivalová. Škoda jen, že jejich hudba mi po hodině začala připadat trošku na jedno brdo, ač závěrečnou skladbou všechny dostali do kolen... a tím pádem odcházeli za velkých ovací od jejich fandů. Podle zvětšující masy lidí jsme došli k názoru, že pokud se chceme dostat co nejblíž k pódiu, nesmíme moc otálet... což znamenalo skočit si pro něco teplejšího do auta a pořádně si vyprázdnit nádrže, abysme nemuseli pak dodatečně plnit kelímky o poznání světlejší a teplejší 12kou Mušketýrem přímo za koncertu u pódia :)

Za pár minut jsme se přemístili od stánku s pivem co nejblíž k pódiu. Tam už pobíhalo spousta lidí a stavěli outdoor studio přesně jak ho můžete znát z různých videí, až na ten rozdíl, že Paul Hartnoll měl část svého “území” také čelem k divákům. Takže stál pěkně po boku svého bratra. Další malou změnou bylo nějaké to svítící jablko na místě, kde jsem uvykl nejvíc vídat Philla. Za nimi se tyčily otočné bílé kvádrové plochy s vylisovanými tvary, na které byly promítané různorodé tvary a obrazy. Celou dobu mi to připomínalo jeden pořad z televize, protože jsme se staly svědky jak se staví sen ,) Hned jak byly všechny možné přístroje na svém místě zapojili se do práce zvukaři jeden vlasatej a druhej bezvlasej... ten mi byl povědomej a dost všechno překontrolovával... ale nikdo nezapískal ani nezahučel, abych si mohl být jistý, že nejsem jediný, kdo si myslel, že to není jen tak nějaký zvukař. Hned jak jsem viděl, že se vzadu baví s dost podobným chlápkem s bradkou... bylo to jasné.. Paul celou dobu pobíhal přímo před zraky nás všech a nikdo si toho ani nevšiml :) To už ale všechno zhaslo, počet fanoušků silně zhoustl a show měla začít. Možná si umíte představit, jaké to je, když čekáte na první živý koncert vašich hudebních idolů, díky kterým začali svojí kariéru i další super kapely. Na někoho, kdo vás již v raném dětství omámil svou hudbou, která vás úplně pohltila a už nikdy nepustí... hudbou tak dokonalou, že čím starší jste, tím víc dokážete vnímat jedinečnost a propracovanost každé skladby i jednotlivých zvuků. Na kapelu, která před 4 roky ukončila svojí kariéru a vy jste se proklínali, že jste je nikdy neviděli naživo a tu náhle máte neuvěřitelnou šanci si je konečně vychutnat naživo pod širým nebem za příležitosti výročí 20ti let fungování projektu. Navíc ještě v Čechách...  A vy stojíte přímo před pódiem, za neuvěřitelného rachotu a hluku všech fanoušků, dokonce i těch polských (prý to měli blíž než do Krakowa!) a z reproduktorů se začne linout povědomá melodie a pomalu začíná přecházet do chronicky známé hlasové smyčky. Tu se konečně na podiu objeví čtyři světýlka aka Phil a Paul Hartnollovi... v tu chvíli byl asi každý fanoušek v sedmém nebi. Já tam byl a ne zdaleka sám... všichni pod pódiem dávali najevo svou radost masivním řevem a hulákáním. Bratři se postavili k přístrojům a vše začalo v plné parádě. Zvuk byl neuvěřitelný, basy až nebezpečné a projekce dokonalá. Bohužel, po celou dobu koncertu jsem jsem byl v takové euforii, že si přímo nevybavuju jak šly skladby přesně po sobě. Musím poděkovat mému kamarádovi z last.fm a zároveň jednomu z největších českých fanoušků Orbital - Petrovi aka “Kyblik81”, jenž se rozpoměl na velkou část setlistu. Pánové nám zahráli Lush 3, Impact, Remind, Chime, Chime Crime, Halcyon, The Box, Doctor Who a já si vybavuju také nezapomenutelnou skladbu Satan, čímž si ovšem neodvážím tvrdit, že tento playlist je úplný :) Tohle všechno by nebylo nic neobvyklého, kdyby Hartnollovci nepřekopali většinu tracků a některé nedovedli až na pomyslný vrchol dokonalosti. Zahráli takové verze, jaké ještě nikdo nikdy neslyšel, takže i ti nejzarytější fanoušci co navštívili mnoho jejich koncertů si Orbital live museli neuvěřitelně užívat. Z jejich setu sršela taková energie, že celý dav lidí tancoval až do konce svých sil :) S každým zvukem si patřičně vyhráli a jejich komunikace s obecenstvem probíhala vřele a spontánně... no prostě něco dokonalého! Při každém breakdownu se ke slovu dostali i posluchači a svojí radost a euforii dávali hlasitě najevo. A že to všechno jen nehrálo ze svítivého „ovocného: notebooku jsme se mohli přesvědčit při začátku skladby Halcyon. Právě když se rozjížděla hlavní melodie... na chvilku bylo úplné ticho... bratři na sebe nechápavě koukali jenže lidi šíleli radostí... Náhle Paul zmáčkl tlačítko, chytl se za hlavu, kroutil s ní a smál se, to už celá skladba pokračovala v úplné předělávce, vycházející ze 7” verze. Taková chybička byla spíš bonusem, než minelou - neznám jediného člověka, kdo by si mohl na to stěžovat. Inu i mistr tesař se někdy utne :) V tom je krása živých vystoupení. Další nezapomenutelná chvíle byla, když po krátké přestávce v reproduktorech zazněla úvodní hláška ze skladby Satan. Ta se pak naplno rozjela v ještě tvrdší a našláplejší verzi než kdy předtím! Orbital v průběhu setu použili mnoho známých samplů a pokud si někdo pamatuje live verzi Halcyon se závěrečným zamixováním vokálu od Belindy Carlisley tak i ten se v průběhu hraní objevil. Prostě jejich selekci nic nechybělo a kdyby měli prostor 2 hodiny, dočkali bysme se určitě mnoha dalších evergreenů :) Ale úplně nejlepší moment nastal, když je jejich produkce a radost z pařících lidí rozdováděla natolik, že začali tancovat naplno u svých přístrojů. To byl nezapomenutelný okamžik! Paul a Phill jen lehce přetáhli jejich 70min časový limit a náhle byl konec... dav prosil ještě o přídavek, ale festivalový rozpis byl nekompromisní. Hned jak nalítli na pódium stěhováci, bylo jasné, že můj životní zážitek je opravdu minulostí.

Celé živé vystoupení bylo plné improvizace a na to, že spolu Paul a Phill 4 roky nehráli, bylo vidět, že se některé věci se fakt nezapomínají. A pokud se přeci jen vyskytla malá chybička uměli ji hned hbitě zakamuflovat a využít ji tak, že to nikdo nepoznal - tomu se říká umění.) Orbital byli aspoň na chvíli zpět a podle mne ještě lepší než kdy jindy. Mají stále co nabídnout, ale záleží pouze na nich, jestli se rozhodnou obnovit svoji společnou produkci, nebo jestli se radši každý definitivně oddá svým vlastním projektům. Kdyby záleželo na fanoušcích…já jsem jednoznačně pro a určitě nejsem sám! Na závěr letí zasloužené díky pořadatelům Planet festivalu.

text by Aclim (paráda, díky!! - pozn. brad)

foto z webu Planet festivalu

videa ke zhlédnutí zde:

Úvodní track
http://www.youtube.com/watch?v=ifm5MPMnG5A

Závěrečný track
http://www.youtube.com/watch?v=DdQBuLWZlUI

Bez komentáře...

http://www.youtube.com/watch?v=rFe7TqcJ8wk