Kdo se vlastně schovává za poetickým názvem Dylan Rhymes, který byste spíš očekávali na plakátu zvoucí na folkový nebo bluesový koncert, rozhodně ne však na pozvánce na taneční party? Odpověď je jednoduchá - toto humorné alterego si vymyslel Marvin Beaver, jeden z hlavních tahounů breakbeatové scény.

Marvin se kolem taneční hudby motá už od svých patnácti let. Inspirován oldskul hip-hopem Run DMC a elektrem á la Kraftwerk si zakoupil svoje první gramce a rozepsal tím první rýmy do své obsáhlé hudební říkanky. Koncem osmdesátých let dal vale škole a nastoupil do British Airways. Hlavně si pořídil legendární Roland TR808 a TR909 do svého domácího ministudia. Tam složil několik acid houseových tracků, které vycházely na white labelech. Díky nim si Marvina všimli Ron Wells and Chris Simmons a podepsali s ním smlouvu pro jejich label Wax Factory, kde mu vydali v průběhu dalších let mnoho materiálu. Začátkem devadesátek se rozhodl věnovat naplno jen hudbě a zbudoval si vlastní studio s dlouholetým kámošem Justinem Drakem. V Uxbridge Rhythm Design Studiu produkovali kvalitní tech-house, který prezentovali pod hlavičkou Outsiders na známém chicagském labelu Junior Boy’s Own. Po pár měsících přibrali do party rodilého londýňana DJ Clive Henryho a rozjeli známý projekt Peace Division s osobitým a vychytaným zvukem. Potom co v 96ém Marvin vydal na Junior Boys Own pod pseudonymem Dylan Rhymes brejkovku ‘Naked and Ashamed’ mírovou divizi opustil a jal se soustředit pouze na svůj nový projekt. Není se co divit vynily se dobře prodávaly a nadčasovou skladbu ve své reklamní kampani k podpoře alkoholismu použila vodka Smirnoff. Ze stejného roku pochází také jeho remix partyhitovky Scared od tranceového projektu Slacker. V roce 98 se producentská a remixérská značka Dylan Rhymes rozjela naplno a kromě breakbeatu se Marvin vrátil ke svému milovanému techhouseu. Ten začal vydávat zejména na svém vlastním labelu Blue Black a to ještě pod pseudonymy Dylan a Klark Neumann :)

V následujících zhruba deseti letech :) se Dylan Rhymes utábořil v elitní breakbeatové osadě ve stanech labelů Whole Nine Yards, Kingsize nebo LOT 49. Naposledy zakotvil u nedávno založeného Adrift Records pod jednou celtou s Meat Katiem, Chicken Lips, Elite Forcem, Phil Kieranem atd.



Marvinovo současné skóre vlastní produkce činí přibližně 25 singlů. K nim patří i brejkovky Muzika, The Way (zabodovala I díky remixu Evil 9), Fashion Kills a Don‘t Want You Anyway z výborného alba Dead Famous. Mnohažánrové dílo připravil společně se studiovým parťákem Antony Gorrym minulý rok pro King Size rec. Do rockové škatulky by se daly zařadit tracky Don't Want You Anyway a You Got the Money, kterým naopak oponovaly věci Fashion Kills nebo Dead Famous ovlivěné eighties a electrem. Svůj pohled na pop Marvin prezentoval ve skladbě What‘s Your Poison. Také zavítal do dubových hájů a to záležitostí Hope For Us Yet zatímco v tracku New Sun se přenesl někam na Blízký východ. Nad chutnou směsí různých stylů se zamyslel též Sakuel ve své recenzi.

Dylan Rhymesovy remixy by také zabraly několik plných dj bagů. Na ně je totiž Mr. Beaver opravdový Mistr :). Z téměř sedmdesátky jmenujme třeba remix Nothing You Can Say pro projekt Avenue A (bigbeatový pseudonym Marka Pembera aka Meat Katie) z roku 2000, předělávku ragabrejkovky Restless od Evil Nine (Marine Parade 2004), hutně přestavěnou Soul Of Man hitovku Shake `Em Down (Distinct'ive Breaks Records 2004) nebo ještě našláplý resmoke Meat Katieho All I Need (LOT 49 rec. 2005). Navíc minulý rok potěšil většinu konzumentů breakbeatu bootlegem kytarovky Supergrass, který ukryl pod název Super Rhymes.



Aby toho nebylo málo má Marvin na svém triku řadu tandemových prací s techfunkovými parťáky Hyperem (singl Trigger), Lee Coombsem (Allright Allnight), Elite Forcem, Meat Katiem nebo s Christianem J (Party people). S Mikem Wellsem aka Force Mass Motion stvořili v roce 2002 několik úspěšných singlů pro Acetate records. V zápětí si založili společný label Critical Mass, kde ventilovali svoje nápady v projektu Silencer. Uvedli ho hutnějšími singly Rollin and Controllin a Believing. Také se vytáhli skvěým remixem pecky Dirty Sticky Floors od Davida Gahana. Jejich spolupráce pak vyvrcholila zdařilým albem Signals (2003), na kterém kombinují našláplé beaty s příjemnými náladami a ženskými vokály podobně jako třeba Way Out West. Kromě uvedených singlů album obsahovalo I další pěkné kousky: odlehčenější Taking Hold, dojemnou Drown In Me nebo temnou rapovku Dubshot.

Po celou dobu své strhující producentské kariéry se Marvin stíhá věnovat také dingu . Svoje shopnosti předvedl třeba na mixu Whole Nine Yards volume 1 v roce 2001. Posledních pár let svoje sety obohacuje částečně živým hraním, k němuž používá Ableton Live software (umožňuje djs větší zpestření mixu než cédéčka a gramce dohromady).
První poprázdninová Breaksome v Roxy tedy rozhodně nebude žádný potlach :)

Tanz mit!

http://www.myspace.com/dylanrhymes

Brada a Voita