The Godfather of Breaks
Bez Rennieho Pilgrema by breaky nebyly, jaké jsou. Nebo alespoň byly. Již od dětství ho ovlivňovala muzika. Díky vlivu otce, jazzového trumpetisty, udělal své první hudební krůčky u rodinného klavíru a později si po tátově vzoru oblíbil dechy. Hra na tenor saxofon mu šla tak dobře, že ho za pár let otec přibral do svého bandu. Rennieho láska k funku a jazzu se ale koncem 80. let pomalu začala obracet směrem k nové vlně elektronické hudby z Detroitu.
To vyústilo na počátku devadesátek společně s Ellis Dee, Richardem Thakem a Nickem Scottem k založení labelu Rhythm Section Recordings. Na něm vycházely i jejich první hudební pokusy, kterým dnes říkáme hardcore. Třetí singl Coming on Strong se setkal s velkým zájmem, a kdyby boys měli tušení o lepení čárových kódů na desky, jistě by se dostal do top 40. Po úspěšných letech 1992–93, kdy si zahráli s Prodigy, Mobym nebo Shades of Rhythm a jejich desky byly hlavní náplní DJ bagů Fabia, Grooveridera nebo Carla Coxe, se ale jejich cesty rozešly. Důvodem bylo čím dál vyšší tempo bpm na akcích. Poté, co přesáhlo stopadesátku a melodii abys kolikrát pohledal, začal se každý z členů Rhythm Section realizovat po svém.
Pilgrem si pro vlastní nahrávky založil Thursday Club Recordings. První singly Rock da house/Dis is djs se nesly v duchu funky house s brejkovou clonou v pozadí. Na ně pak navázal dalšími dvanáctipalci Beat Freak a Thursday‘s Theme (na ni zakoupil práva i Virgin). Ke zviditelnění mladému labelu pomohly také EP kompilace New Electro Sound of London 1 a 2. Čerstvý vítr do Pilgremovy produkce zavál díky návštěvě elektronického festivalu na Floridě. Kromě drinků a bůhvíčeho možného se tam míchaly i brejky, elektro a acid. Nabyté dojmy a zkušenosti zúročil na singlu Rhythm is Fundamental a hlavně pak v průlomové pecce A Place Called Acid, jíž se prodalo kolem 15 tisíc kusů.
V roce 1997 Rennie zformoval projekt Philadelphia Blunt, kde mu sekundoval William South. Společně ukuchtili album Blunted at Birth, které bylo vřele přijato. Poté ještě spojil síly s Freelandem, Tayem a Ianem Williamsem a s měsíční pravidelností pořádali v londýnském Bar Rumba noc Friction. Její zvuk nazvali nu skool, aby lidi věděli, že se nejedná o ten cheesy bigbeat, který mohli slyšet na každém rohu. Ne náhodou odtud pocházel Pilgremův live mix Nu Skool Breakz (Kickin records 1998). Stal se i vyhledávaným remixérem a jedním z jeho prvních skalpů byla pecka Casual Sub od projektu ETA. Svůj vlastní materiál pro TCR připravil až v roce 1999, na kterém spolupracoval s dědečkem elektra Arthurem Bakerem na hitovkách Like no Other, Hey Funky People.
Bramborová hlava
Na přelomu milénia se Pilgrem zaobíral přípravou prvních CD nosičů labelu. První z nich, Explicit Beats, namíchal z breakbeatu, industrialu a dnb. O pár měsíců se později se ohlásil s vlastním albem Selected Werks, poskládaným z předešlých singlů. V roce 2001 se počet singlů na labelu TCR blížil padesátce, což Pilgrema inspirovalo k vydání výroční kompilace TCR 50. Ta kromě mixovaného CD obsahovala i několik exkluzivních kousků, jako třeba ultimátní track Morpheus od Koma&Bones. Těm následně vydal výtečné debutové album Blinded by Science.
I následující rok držel Pilgremův label TCR laťku kvality hodně vysoko a rozhodně se zasloužil o masivní invazi nu skool breakz do klubů po celém světě. Sám Pilgrem ji řádně nastavil druhým dílem z mixovaných IZM kompilací Tribalizm. Na klubové scéně se zasloužil o vzkříšení breakové noci HUM, kterou připravoval s Meat Katiem.
V lednu roku 2003 si Pilgrem trochu zašprýmoval a pod pseudonymem Mr Potatohead ušťouchal věc That Ding Ding Track. Na jaře pak konečně zavítal i do Česka, bohužel do nepříliš zaplněného Abatonu. Spolu s Lee Coombsem tam zahrál na dalším dílu party Breakbeat Conference. Možná že už v té době se v londýnském studiu rodil jeden z největších breakbeatových hitů roku – 2 Freaks. Pilgrem s Blimem za pomoci MC Chickaboo zabodovali a jejich snaha byla o rok později odměněna v prestižních cenách Breakspoll vítězstvím v kategorii singl roku. Breakbeat v té době zažíval velký boom, a proto ho měli v merku i producenti a manažeři z techhouseových, ba i tranceových labelů. S vidinou představení breaku co nejvíce posluchačům kývl Pilgrem Paulu Oakenfoldovi na nabídku namíchání druhého dílu Perfecto Breaks. Na něj zařadil i svůj remix pro Timo Masse (Help me) a hlavně pak geniální překopávku lepší originálu Emit / Collect pro Zero. Vůbec mám pocit, že Pilgremova remixérská tvorba několikrát předčí jeho vlastní skladby...
Rok 2004 na TCR lze už definitivně nazvat rokem Rennieho Pilgrema. Ten, povzbuzen cenou pro nejdůležitější personu na breakbeatové scéně, vyprodukoval singl Defender, do kterého si sám vybrnkal basovou linku. Vokál si pak vypůjčil od Suzanne Vega. Za pár měsíců přišel s popinou Coming Up for Air a vše završil svým druhým albem Pilgremage (sakuova recenze zde). Názory na něj se různily, jisté však je, že všichni čekali trochu víc.
V polovině minulého desetiletí obvolával Pilgrem kolegy z labelu TCR, aby předvedli zvuk čtvrtečního klubu naživo. Poprvé se s ním představili na proslulém festivalu v Glastonbury: Rennie preludoval na klávesy a ovládal samplery. Jeho smyčky doplňoval na bicí Richard Thair (známý z Red Snapper) a rytmiku s ním držel na basu hrající William South (doprovázel I Davida Byrnea nebo All Saints). V kytarových partech se samozřejmě vyžíval Chris Carter. Hvězdný ansámbl vokálem a rapem doplňovala výtečná MC Chickaboo. Z premiérového živáku byl pořízen záznam a v srpnu se na CD dostal do obchodů pod názvem TCR All Stars: Live at The Glade 2005. Na podzim už Pilgrem vše směřoval k vydání stých výlisků na labelu, které shrnul na 2CD TCR100. První disk namixoval ze zbrusu nových tracků a na druhém se ohlédl do let minulých a poskládal ho z oblíbených hitovek, jako byly jeho spolupráce na tracích s Überzone (Black Widow) či Blimem (Eskimo).
Zpátky ke kořenům
S nástupem digitálních releasů Pilgrem produkci nových vinylů na labelu TCR dost zkrouhnul a v roce 2006 vydával víceméně jen své věci. V létě 2008 ukuchtil i své čtvrté album Skin (recenze zde). Při jeho realizaci si do studia pozval kopů hostů, vokalistku Ruth (povedená Rich Rule Us) z novozélandských Minuit nebo floutka Nine Lives The Cat, a také staré známé parťáky Blima, Überzone a „oldskůlera“ Arthura Bakera. Stěhování a digitalizace přiměly koncem roku 2008 Rennieho k prodeji části studia včetně 4000 kousků vinylů a legendárního Rolanda 303, se kterým vytvořil svůj první hit A Place Called Acid. Čímž obrazně řečeno uzavřel 15 let trvání labelu TCR a při této příležitosti namíchal dva free mixy, poskládané ze zásadních skladeb, které se za tu dobu na „čtvrtečních“ výliscích objevily.
V roce 2009 těžil Pilgrem hlavně z povedeného alba Skin, z něhož připravil několik remixových digitálních releasů. V době, kdy většina dřívějších tahounů breakbeatu začala odpadat a jedna skupina se vydala rovným směrem k elektrohouskám, zatímco druhá přiostřila a naskočila do rozjetého vlaku dubstepu, Rennie usoudil, že je nejvyšší čas začít znovu a vrátit se k vlastním kořenům. Tudíž prohrábl archiv a oprášil 20 let starou pecku Comin' On Strong od rodných Rhythm Section, které nasadil slušivý funkový kabátek. V podobném stylu pokračoval i na digitálním albu Street Legal s výstižným podtitulem: Rennie Pilgrem goes all funky on your ass! Fresh&funky matroše kolem 120 bpm se vezly na nové vlně funky breaks a nufunku, což potvrzuje track Dubwa. Do světa poté vrhl sérii kompilací Street Legal nebo sample balíček „Loopmasters“, kam umístil ať už své, nebo posbírané audio stopy během 20 let produkování hudby.
Na počátku letošního roku chytil Rennie do své produkce další svěží vítr. Tentokrát díky nové vlně označované jako nu jungle nabo jungle breaks. Pro matadora taneční scény to ale nebyla žádná novinka. Beaty poskládané z jungle smyček, vrnící basy a raveové nálady na 140 bpm... to přece dělal už před 20 lety. Jen teď má k dispozici několikanásobně lepší hardware i software. Pokud si poslechnete letošní singl Erica’s Fix, kolaboraci s Pyramid na remixu hitovky Hold You od Dopamina nebo "rejvující" předělávku Hit Dat pro Jurassik & Codec, ale hlavně podcast mix Ruffneck z letošního srpna, lze směle říct, že „dino“ breakbeatu je opět v první linii.
Ještě dobrý vidět a slyšet:
Videorozhovor pro djsounds.com
a Pilgremův hojně zásobený Soundcloud nebo Myspace
dík "zen" editorům Sakuovi a Milanovi ,)
